Foxteriéři

V dnešní době u nás poněkud opomíjený sport, snad pro nutnou precizní spolupráci mezi běžkařem a psem. Pes totiž musí táhnout pulku (tj. sáňky člunkovitého tvaru - podobné dětským bobům), a navíc je spojený tažnou šňůrou s běžkařem. K tomu všemu má ještě poněkud omezený pohyb oproti psům používaným ve skijöringu.
Vyvinul se ve Skandinávii ze zcela praktických aktivit. Skandinávci totiž milují výlety v přírodě a hlavně na běžkách. Pokud rodina vlastnila jen jednoho sportovního psa a věnovala se lyžování, nebylo daleko k tomu, aby pejska zapřáhli před boby, na které posadili dítě nebo uložili spoluzavazadlo. Tento způsob "přepravy" si získal velice rychle oblibu nejen v severských zemích, ale i v Americe, Kanadě a mnoha dalších. Postupem času se tato aktivita změnila ve velmi populární sport.

K tomuto sportu můžeme využít kterékoli plemeno vhodné do zápřahu (seveřáci, ovčáci, lovečtí psi apod.). Pokud psa ještě nemáme, musíme si rozmyslet, jestli se pulce budeme věnovat rekreačně nebo budeme i závodit. Podle toho zvolíme plemeno. Tedy takové, které používají sprintoví závodníci se psím spřežením - sibiřský hasky, aljašský hasky, evropský saňový pes. Protože však tento sport není tak rychlý jako skijöring (pes je omezen v pohybu postraňky), uplatní se i jiná plemena - aljašský malamut, samojed, grónský pes, dobrman apod.). Další důležitou součástí je (jako u skijöringu) zhodnocení našeho běžeckého umění. Pro rekreační jízdy musíme být alespoň průměrní běžci, ale s naprosto ovladatelným psem. Pokud však přemýšlíme o závodní kariéře, měli bychom být už předem výbornými běžkaři, aby nás z rovnováhy nevyvedla kdejaká nerovnost a mohli se plně soustředit na práci psa. Pulka je náročná kategorie a vyžaduje dokonalou souhru celého tandemu.

Potřeby. Pro psa potřebujeme pohodlný pulka-postroj. Tedy pro zápřah za sebe s postranními oky. Pulka je obdoba dětského bobu. Originální pulka je delší i užší než dětské boby a ve spodní části má malé lyže. Protože má poměrně vysokou pořizovací cenu (asi jako cena saní), tak si ji někteří závodníci zhotovují z dětských bobů nebo si ji sami vyrobí z laminátu, může být i dřevěná. Vrchní část tvoří plastový nebo látkový (batohovina) kryt. Způsob zápřahu je velmi starý. Pes je zapřažen mezi postranními ojemi, které jsou nad jeho hlavou spojeny obloukem. Materiál používaný na oba prvky může být dural, laminát, bambus apod. Oje musí být tak dlouhé, aby pes ani při plném cvalu nenarážel zadními končetinami o přední část pulky. Druhý konec oje je kyvně upevněn k přední části pulky a odtud vede také tažné lano k lyžaři. To je navíc nadlehčováno, (aby se nedostalo pod pulku a pod lyže běžce) "anténkou" tj. vztyčenou ocelovou pružinou s očkem, která je na zadní straně pulky a dále vede na karabinu, zaklesnutou do opasku lyžaře nebo do obdoby horolezeckého sedáku (ten je bezpečnější a lépe s ním udržíme rovnováhu).
Tento způsob zápřahu nedovolí pulce, aby najela psovi na nohy nebo vybočovala z trati. Může ji také sám svým tělem při sjezdech brzdit.
Mezi další výbavu patří dobré běžecké lyže správné délky, a stejně tak jako u skijöringu si pořídíme lyže třeba i starší (vzhledem k možnosti jejich poškození při tréninku), ale kvalitní. Pro trénink "na suchu" pak používáme tzv. rollpulku, tedy pulku opatřenou jednonápravovým podvozkem se dvěma kolečky a nebo vozíček odpovídající velikosti.

Trénink. Pes musí mít základní výcvik a dobře zvládnutou poslušnost, stejně tak jako u všech ostatních sportů. Navíc musí již ovládat základní musherské povely "go", "ho", "gee" a "stůj." Ty můžeme nacvičovat například při canicrossu (avšak s příslušným sprintovým postrojem, aby se pes naučil rozlišovat způsob zápřahu, zda bude jen volně na šňůře či omezen před pulkou). Mladého psa začínáme trénovat v plné zátěži až po ukončení tělesného vývoje. Do té doby ho navykáme na pulkový postroj a na omezení pohybu při jeho zapřažení mezi oje. Zpočátku je jednoduší trénovat s rollpulkou, tedy na suchu, aby si pes zvykl na pohyb neznámého rachotícího předmětu za sebou, který ho neustále pronásleduje. Takto můžeme cvičit již i odrostlé štěně, protože rollpulka bez zátěže klade malý odpor. Dbáme, aby se pes při tréninku nezranil a nezačal se bát.
Psa v postroji zapřáhneme před rollpulku a zpočátku ho vedeme na vodítku tak, aby zbytečně ze strachu nezrychloval, netočil se, nepřeskakoval oje a nevyvlékal se z postroje. Pokud se pes bojí, postupujeme velmi trpělivě a opatrně, a také ho vydatně při tom povzbuzujeme. Tyto tréninkové vycházky provozujeme tak dlouho, až si pes dokonale zvykne na pohyb a reakce vozíčku v zatáčkách, z kopce, na nerovnostech a podobně. Potom na rollpulku upevníme zátěž a její hmotnost postupně podle kondice psa zvyšujeme. Na závodech je povinná zátěž (hmotnost celé pulky se zátěží, včetně ojí, oblouků a postroje) pro feny 15 kg a pro psy 20 kg. Později se sami připřáhneme za rollpulku a učíme psa samostatné jízdě vpřed, aniž by očekával, že poběžíme před ním či na jeho úrovni. Pokud spolehlivě ovládá povel "go", neměl by to být problém. Za rollpulkou můžeme běžet nebo ti odvážnější mohou jet i na kole, ale pouze tehdy, můžete-li se na psa a jeho reakce stoprocentně spolehnout. Takto trénujeme různé délky tratí pro získání kondice na zimu.
Změnu z rollpulky na pulku jedoucí po sněhu dobře trénovaný pes bravurně zvládne. Pokud máme na sněhu obavy, můžeme za pulkou zpočátku běžet bez lyží. Pes si musí zvyknout na jiný způsob pohybu, než měla pulka s kolečky. Tak jako při skijöringu se učíme správně voskovat a to nejen naše běžky, ale i lyžičky na pulce. Pokud chceme trénovat na závody, měli bychom příležitostně trénovat i na upravovaných běžeckých tratích, stejně tak jako při skijöringu. Hrozí zde menší nebezpečí úrazu při vyšších rychlostech (když je namrzlý hluboký sníh) a navíc pak tréninkový čas můžete lépe srovnávat s časy dosahovanými závodníky při závodech.

Závody se u nás konají při závodech psích spřežení pod označením kategorie "S" případně "P" a dělí se na ženy, muže a také podle počtu psů, protože je přípustné zapřáhnout jednoho, ale také až tři psy v tandemu za sebou